Bojíš se prázdnoty
tak jako já
bojíš sa o mňa
i o seba
v mé bolesti srdce
už dávno se nevyzná
už dávno snažím sa
už dávno sa nepoznám.
...
Do závěsů
nevšední tmy
zvolna se rozplývám
a moja symfónia
pomaly doznieva
řekni mi
kam slzy schovat mám?
povedz tiež
kam až dojde
človek sám?
jdu stezkou života
a cítím
že naše srdce zkameněla
a možno práve preto
moja duša onemela
cítím se rozpolcená
...
a má náruč
je zas prázdná
...