Polibek věčného

Lidé, pravda a zas pravda,
kolem toho na tisíce,
podlaha už sto let zvadlá,
ješitnost a stále zhaslá svíce.

Cloumaje větrem o stěny,
nárazy vskutku umělý,
navždy budeme za stěny,
nevyjímaje svý jistý.

Nelehko brát to nevšedně,
ač z milosti, či jiné síly,
navždycky nám to zůstane,
pořád jsme bezespor Ti jistí.