Mír / Poušť / Paralýza

V pouši ležím já
noc a šedý písek
oáza jen na dohled vzdálená
nic než slabý vítr
šelest přesýpání rozbitých hodin
můj neochvějný klid, stálost

obloha jasná a svit slabý
cítím, jak mě písek zavívá
každé zrnko, jedno po druhém
nic mnou nemůže pohnout

tělo už není mé
splývá s šustěním času
snažím se nezmizet pod dunami
nenechat mé rány vychladnout
tělo už není mé

v prázdnotě slyším mír
má duše však příliš mladá
schoulená
válku volá šeptem
téměř neslyšně
po poušti vanoucím větrem