Únava

Jsem unavená, bez síly a radosti,
nemám chuť a mám všeho už dosti.
Sedím, unavené oči se zavírají,
smutek a jeho ledy snad někde v duši roztají.

Mramorové sochy, ptačí křídla a svět,
vše se vejde do pár prostých vět.
Jsem unavená a nevnímám,co kolem se nachází,
mé sny a touhy mají kufry a odchází.

V klubíčku sedím,s unaveným prostým úsměvem,
s nepořádkem v srdci a ušpiněným duševním oděvem.
Jsem unavená, nemám sílu se prát,
mramorové sochy, pampelišky a vítr mohl vát.

Nevidím, neslyším, nevnímám,
vzpomínky v hlavě si přepínám.
Jedna špatná, druhá dobrá,třetí bez chuti,
duševní bol, který jde jen tak, bez obutí.

Mramorové sochy, ohně pálení,
sladkých snů neustále mámení.
Jsem unavená a nemám potřebu nic mít,
nemám sílu ani vstát, ani spát, ani nikam jít.

Unavené oči nemohou spát,
unavené ruce nemůžou ani psát.
Ten poslední dopis a pak odejít,
snad někde šťastná, bez únavy žít.

Mramorové sochy se boří,
ptačí křídla kdesi hoří.
Křik umírajícího ptáka a nic víc,
nyní už na onom světě, zná rub i líc.

A já...já to nevnímám, unavená,
bledá, naštvaná, naivně zasněná.
Bolavá duše, bolavý vztek,
řešením je jedině útěk.

Jsem unavená a nemůžu už ani dál pokračovat,
neustále v sobě žal a vzdor potlačovat.
Neumím...neumím žít,učit se to ani nechci,
ať mě nechají být, ti prolhaní lovci.

Mramorové sochy spadly,
na tisíce malých kousků se rozpadly.
Vstávám a zkouším se všemu postavit čelem...
ale padám, co jiného s unaveným tělem?

"Pravá únava je z nevědomosti, protože ta je nemocí duše. Osvobodit se od ní znamená záchranu, věčný klid a stálou rozkoš." AVICENNA