osobní zpověd

zase zpátky v tom starým ?

nevím stejně sem už někým jiným

mám dost velkou zkušenost

už to není vše jen statečnost

ale stejně žiju pořád na hraně

totálně nasračky usínám ve vaně

ale vím že už tolik nesmím

a už ani tolik dětsky nesním

realita je děvka zkurvená

a iluze je náhoda zmatená

prožil sem vrcholy prožily sem pády

o tom je život jinak nemá grády

ale stejně sem pořád zmatenej střelec

co má začátek tam kde je konec

možná sem zvlaštní nebo prostě divnej

ale sem rád že nejsem jako všichni stejnej

mám toho divoký demona uvnitř v sobě

a asi nezapadnu nikdy v žádný době

sem hovado a já to vážně vím

proto se nasledkům svejch činu nedivím

občas si řikám že měl bych zpomalit

a nátlaky okolo nechat se zlomit

však pak si řikám budu radši sám sebou

ikdyž mi za to lidi do hlavy sračky jebou

a nikdy nebudu za dobře s tebou