Třpytí se damašek

Déšť cvrnká kuličky
do cihlových tašek,
jsou strašně maličký,
a v promáčených tmách
se třpytí damašek.

Hrají hru na přežití,
padají a kutálí se,
jsou z toho rozpačití,
když pak skončí ve
zlaté míse.

Tam ve skupenství kapalném
odpočívají a šplouchají,
v damašku se třpytí diadém,
o který kupci
náruživě smlouvají.

Diadém však není stálý,
rozpouští se v rukou nenechavých,
i kdyby věčné ledy tály,
bude pouze majetkem v rukou slabých.

A slabá útěcha pro všechny kupce,
kteří se mračí nad touto pravdou,
bohatství z lidí dělá jen tupce,
tak zapalte výčitky velkou vatrou!

...a nechte hořet vztek...


dokud svítí naděje,
že svět se očistí
od nenechavého zloděje!