Když toto nebe.. (=k obrazu=)

ticho je klavír
mluvící ženy k ženám

na srpku zakletý amir
šťastnou nikde nemá

bojí se běloučké v něžňoučké posteli
fíha on nesmělý
číhá cit ostrovid

v červáncích usíná modrásková žena
na řase nehvězdná
do slov odsouzená
a blízko ach..vzpomínka..rozesněna

hřejivý - jsi tam?

i zimní vesmír.. šumílek

než pozve na notu
své prince
a čistá srdce poutníků
rozzářená
odemknou ve sférách pestrá věna

když toto nebe..

* hvězdičky..vnímáš silněji
* a když je rozmlžíš
* pomni že i ony jsou slzy za vodou
* a netuší kam v té nekonečnosti létají

* ..někdy je chrání modrou tmou
* i ono..
* je tulák z obrazu..
* černovláskou tajemnou..
* když chybí jim snad kalorie lásky
* aby se dalo cestou vesmírnou
* dotknout se srdeční krajinou
* tebou..

když toto nebe procitne
pozoruj vodotrysk
pozoruj
stoupá do výše
zářivé částečky skrápějí okolí
radují se svými slunci
přijmi je
a s odvahou rozviň vlastní

vyjdi s ní do vánice
i naslouchej její hudbě v níž jarní načrtne svěžest
v tajemství kvetoucích šeříků