Kristovi jezdci

V okenních sklíčcích kaple svatých mečů,
šikují se zbrojíři z dávných ér slovanských,
meči klepou o skla, kopyty ohlušují prostor,
jsou v dobrém rozmaru, i když trochu šílení.

Zmučená ústa Kristova žádají pomstu,
zabijte toho, kdo nechal mne přibít na kříž,
hřeby ho nechte spolykat, říkala jeho zkrvavená ústa,
nechte ho vypít moji krev - jed kterým se otráví.

Nebem se rozléhá rachot kladiv,
to v trpasličích dolech třískají do plát oceli,
aby poté v brnění mohli Kristovi jezdci
s křížovými meči probít si cestu k vrahovi,
a učinit odplatu, jak nařízeno Kristem bylo.

V rukou křížové meče, s růženci
omotanými kolem rukojetí,
hrdi v sedlech a za svého Krista,
kterého ctí jako Velkého učitele,
jenž jim dal víru v menší zlo….

…jedou ošleháni větry a bouřemi,
pískem, kapkami mořské tříště,
které jim padají do očí,
s pomstou – touhou prolít krev
pro svého Pána.

Ježíš sledoval své věrné bijce,
a když dávali Tomu, kdo nechal
jej přibít na ten odporný kříž,
když vrahovi dávali napít krve
z Kristových ran, Kristus cítil,
že v ústech toho bezvěrce
je hadem, který jej zabíjí jedem…

…ale zároveň Kristus
se cítil vyčerpaný,
a když pozoroval své dlaně,
v kterých zely díry od hřebů,
cítil se opět volný…

cítil uspokojení vůči vrahovi,
protože on znovu povstal
a jeho mučitel dodýchal,
jak mu bylo slíbeno…

Kristovi jezdci byli obdarováni svatozáří
a blahořečený Ježíš Nazaretský
si dopřával druhý a pokojný život.


…V Oáze Bytí a Snění…


Tak se stalo v letech po Kristu.