Rodinný portrét

Portrét visí na stěně pokoje,
na něm je zobrazená rodina moje.
Úsměvy,ruce na ruce, šťastné pohledy,
kdy o Vánocích všichni zpívali koledy.

Ta fotka zde visí řadu let,
za tu dobu se změnil celý celičký svět.
Změnila jsem se i já, vlastně i celá rodina,
nepamatuji si, která to vlastně byla hodina.

Úsměvy na fotkách klamou, pocit bezpečí,
z depresí se ted všichni léčí.
Křik, hádky...a trápení,
rodinný portrét je nyní dobrý na topení.

Hodit do ohně, možná zapomenout,
či z něj udělat pro cukrovinky kornout?
Rodinná pohoda jako pravěk dávný,
láska jako čas zašlý, kdysi tak slavný.

Řev, nadávky a věčné lhaní,
i to je usmívající se z fotky paní.
Alkohol,ústrky a tahanice,
pán zavírá od štěstí okenice.

Dítka povyrostla, dívka zkrásněla,
chlapec zmužněl, zkrátka dospěla.
Jen teď bez úsměvu, s tupým zíráním,
pozorují svět, který jejich srdce naplnil lhaním.

Rodinný portrét dávno zšedivěl,
pocit štěstí v srdci zrezivěl.
Hledání ztraceného času,
však už nikdy nenajdeš zpáteční trasu.

Tentam je loňský sníh,
už jen na fotkách zbyl milý smích.
Vše krásné se měří jn ve vteřinách,
snít o tom hezkém můžeme už jen v peřinách...