1968

Jednadvacátý srpen osmašedesát
den kdy republice na dobro sklapla past.
Tisíce tun drátu a nášlapnejch min,
štěkající samopaly elektřina psy.

Na opuštění republiky zbejvá jen dní pár,
než tě sevře v pařátech bolševickej spár.
Naše svoboda tápe v temnotách,
federaci odříz nám od západu drát.

Město v říši tyrana obklopila zeď,
ulice kolem ztemněly a zalila je šeď.
A lípy kolem ní zvadly do jedný,
když půl města hermeticky obehnaly zdí.

V Maďarsku šel druh proti druhu z řad policie AVO,
Z řad krvelačnejch blbů co hájí rudý právo.
V režii rudejch sviní střílej do svejch lidí,
v režii Ruských soudruhů pálej do svejch řad.

A padesátý léta - piloti z ostrovů
dočkaly se kriminálu místo proslovů.
V nichž vyzdvihly by díky za jejich zásluhy,
vlastní národ tupě je hnal vstříc do záhuby.

Byly jsme stejný pupeni jak řadovej fritz,
zaplať pánbuh jsou ty léta nenávratně pryč.
Nesmíme zapomenout, nebo zabřednem zpět,
Jinak zrudne země jako růže květ.

Město v říši tyrana už nedělí zeď,
jsme zas všichni svobodní, zbyla stejná šeď.
Jak náš příběh Evropskej povine se dál?
Vidět tenkrát budoucnost musel bych se smát!!!