Bezejmenná

strom nadějí šumí ve větru bolesti
a křehké listy se snáší mezi stíny
potulný básník čeká za rohem na štěstí
jen jiskry lásky snad spálí všechno zlé

jak rozpustilé kvítí na bezejmenné louce
stárne bez povšimnutí, vadne bez zájmu
přitom stačí pozvednout srdce, přijít blíž
a pohladit kvítka, dát louce jméno...