Mírov 2

Tak už jsme byli na Mírově,
bylo to úžasné a
nádherná příroda jej obklopuje.

Přijeli jsme pozdě,
to se ví,
no,
coby jste nechtěli po chlapovi.
Místo setkání jsme hledali a
uličkami Mírova,
se přitom kochali.
Pár telefonátů to spravilo,
že nebyli jsme poslední,
fakt,
se mi, ulevilo.
Tím místem setkání,
byla Mírovská sřelnice a
tam se konala,
no jak to napsat-velká žranice.

Domácí klobásky,
kýta na roštu,
uzená krkovice,
plné zeleninové talíře,
nešlo si přát,
nešlo již více.

Všichni jsme jak křečci byli,
když jsme se na tu baštu,
směle vrhli.
Jídla,pití
všeho dost,
za chvíli jsme byli,
plní moc.
Až jsme si pupíčky narvali,
tak do věznice,
se vydali.

Vrátnicí,
prošli jsme tam,
ihned vstupní prohlídku,
udělali nám.
Odebrali naše občanky,
aby si udělali,
o všech poznámky.
Dvacet sedm,nás dohromady vyrazilo,
co poznat věznici zevnitř-touhou zahořelo.

Jsem ráda,
že nejsem,blázen jediný,
že jsou mezi námi nadšenci,
další takový.

Pak tedy na nádvoří jsme vešli,
tam mají hodinu deně,
vycházku vězni.
Uprostřed stála,kašna plná vody,
vní stará rybka plavala,
co přání, nikomu nesplní.

Tam co vězni cely mají,
po útěku Kájínka,
vstup pro veřejnost ,je zakázaný.

Pak okolo věznice,
jsme procházeli a
zajímavý výklad poslouchali,
vše hlídají hlídky s nabytými zbraněmi.

Přez dvě hodiny,
trvale exkurse,
stála za to ,ta peněžní investice.
Věřte,
jinak by jsme se tam nedostali,
bylo to jen,
pro sponzory pozvaný.

Moc se mi tam líbilo,
ale sedět-by se mi tam-nikdy nechtělo.

Více už nemůžu psát,
protože tajemství,
musím zachovat.
Ale co můžu prozradit?,
že ke 400 odsouzených,
se to blíží,
od nejlehčích trestů,
po sedm co sedí na doživotí a
snad,doufám věřím-že svědomí je tíží.

Co ještě naposled,
můžu napsat Vám zde?,
byla jsem blýzko ,své smyšlené pravdě.
(Mírov- básně nezařazené).