Pocity

Bolest v srdci, co jen s ní,
radost se ztrácí, v temnotě cíl.
Obětí temnoty, ze strachu vír.
Možná jsem blázen, možná jen sním

Bylo to dávno, však nyní je teď
rozum se vytratil, dál pokročil věk.
Osud blíž přikročil, již sevřel svou pěst
Můžeme snad být víc, než jsme teď?

Tak banální věci, zápor či klad
Rdousí mě vztek a chvátí mě třas.
Opouštím všechno, co víc mám chtít
Možná jen slunce, zas světlo mít.

Blázním, jsem šílenec, co psát jen dál
Rozum mi upláchl, to není jen klam
Otázky zapomeň, nemíní smysl to dát.
Mám jenom naději, tu nedám si brát.