NEBOLÍ

Kanou obličeje
když nesou rakev
do zátiší slz a bolesti
smutek srdce nezahřeje
oděný do černých barev
život a smrt na rozcestí

pohřbíváš své tělo
protože umřelo
v záchvatu uvědomění
a to vše
co kolem tebe se dělo
najednou zmoudřelo
jako to vězení

co dělalo ti společnost
ta celá dlouhá léta
jako ten balíček karet
s ošoupanou srdcovou dámou
a tahle skutečnost
je účet tvého kréda
jako kabaret
kde herci osobnost kradou

kanou obličeje
když kladou tě do čerstvé hlíny
bez návratu
jen orchideje
voní ženskými klíny
v uplakaných očích slunovratu

bez návratu
bez odpuštění
a slzy jako popel
vlají ve větru
otevřel jsi třináctou komnatu
a ta zranění
jako hodinový kostel
na posledním kilometru

a poslední modlitba
odpočívej v pokoji
tvou duši i srdce
už nic nebolí.