Vdechl jsem kouzlo

Kometa skleněnou trubicí
sedla mi na plicích
zčernal mi jazyk
a k hlavě se plazí
jak dým

vdechl jsem kouzlo
s nímž rozpoznám veškeré lži
vdechl jsem poznání
nic už mi nebrání
tancovat na poli z min

uzavřen ve vlastním světě
se směju své větě
co nikdy se nezrodí skrz ústa
tak ve mně zarůstá
na věky neznámo kde

v třináctých komnatách mé mysli
vraždím své úmysly
jejich krev mění se na víno
to co mi rozum jen zkalilo
z něho teď bude mi zle.