Všechny rány nezhojí

Vidím k nebi stoupat dým,
jen tuším, co mě čeká.
Snad nepodlehnu zraněním,
však budoucnost mě leká.

Mé město v záři soumraku
je stín minulé slávy.
A gestem marných rozpaků
jsou zbořené hradby.

Město je pryč s ním chlad i žár.
Přátelé, minulost, budoucnost
a všechno zač jsem bojoval.
Jen duše křičí proč?

Bolest z rány vyprchá.
Čas zahojí šrámy
Však jizvy v srdci, z duše cár
nespraví bůh žádný