nech mě se zbláznit

Mami nech mě se zbláznit.
Jak moc to bolí být člověkem
viděl jsem spousty smrtí
a ani jednu ovlivnit nemohl jsem...

Lapat po naději jako ryba na suchu
na poušti snít o kapce vody
tak nějak na oko žít
a ze snů si stavět do nebe schody..

Jak moc to bolí být člověkem
tápat po naději a pak usnout v opiovém hávu
nechte mě se zbláznit
a do říše šílenství odneste mou setnutou hlavu...

Už když jsem byl malý
ptal jsem se Boha ,,proč?´´ tou otázkou napříč dějinami
krví nasáklou...
ani mé sny mi neodpovídali
jen ocelové lidské normy krutosti
byli mi hrou...

Nech mě se zbláznit
bolí mě úděl člověka
zalepená ústa křičí
a nikdo nic neříká...

Nedovedu žít jen s patosu
na hřbitově vlastní slzy klečet
a doma se jenom modlit k masu
a víru mít jen trochu a něco nechat pro racionální svět.