Přátelství a láska

Mé srdce žádá si přátelství lidí,
pravda je upřímná,
lež ta se sklidí.

Koho to vůbec zajímá.

Pravda je štítem mým
s pocitem neviny,
snad věčnost nezaspím
v náruči zimy.

Štěstí mě objímá.

Z duše si ujídám
kus dobrého pocitu,
láskou Tě nevnímám,
křičíš mi, že už jsi tu.

Já tě neodmítnu,
znám Tě jen vteřinu,
do hedvábí zavinu,
voňavou peřinu.

Pocit, že jsi mi nablízku
mně naplňuje bezpečím,
nešťastné smíchem vyléčím
a s Tebou se netrápím,
už vůbec nebrečím.

Jenom se raduji
a hadi, co
na prsou mi hřadují
jsou pryč...

Daleko,
tak už nekřič!
protože já tě ochráním...

Uzavřu v kruhu polárním
sníh, který tam pořád padá,
slunce tam umírá, zvadá
a já Tě budu mít napořád ráda
ať už budu s Tebou a nebo s ním.

Ke květům přátelství si vždy ráda přivoním.