Ranní rozhovory

Krásná je nemyslíš? Řekl a zívnul,
dívám se na ni už tolik roků.
A za ta léta dost jsem k ní přilnul,
řekl a utřel si slzu v oku.

Víš vás jsou stovky, tisíce zdá se,
ona je svého druhu snad jediná.
Jediná ve svém půvabu, kráse,
klidná i bouřlivá, hříšná i nevinná.

Jsme si tak blízko, přesto tak daleko,
podivná síla k sobě nás váže.
Kolik let mezi námi už proteklo,
stojím jí po boku jako člen stráže.

Otočil hlavou, na ni se podíval,
na tvaři úsměv začal mu hrát.
Obě jste krásné, řekl a zazíval,
dal hvězdě pusu a oba šli spát.