Obživnu?!

Co po mě chceš?
Věstonická Venuše
v bezejmenném tanci
si ku smrti dláždím cestu
Ještě se naposled zkouším nadechnout,
ale vzduch v plicích
je vypálený...

Oroduji za křehkou víru
v sebe sama,
ale ta nikdy nepovstane
ze svého popela
toť úkol pro Fénixe
A tak upadám v nevědomí
Uzavřen mezi mlýnskými kameny
reality a halucinace.