L'vina II (=k obrazu=)

Sjet pohled
děsím promenádu
tápajících kapek u kohoutku
tap – tap – tap- ……..

před týdnem jsem žíznil v šanci
dotýkat se dívčích šeptání
vzkřísit dva ohně
z touhy po mládí v křehké cele?

ó ta jejich melodie
věřit pramínkům štěstí

snít o sejmutém šátku
vyhlížet svého zloděje něhy
po němž pokukuje
sněženka i bledulka

a já mohu tichu dovolit
jít na rande s citroníkem?

dobré ráno..
proč ne!?

jsem už jiný

i když jsi se mnou? lháři!

S tebou nebo s ní?
Poslala jsi za sebe
svoji sestru ve stejné noční košilce
dychtící vidět inferno klíčovou dírkou
a ještě se ptáš..

proč náš svět je trojské akvárium

hledáš

snad žijící na zemi bez vody?

dvě řeky by pro tebe
rozpustily své vlasy
dvě sladké řeky lákají

Dvě!
řeky tají

když z duše strání
jižní vločky klesá třpyt
potřebuji Tebe
L'vina?

Dovol mi
věnovat probuzenkám jara sluneční klíč
Dovol mi vrátit se domů
Nechci umřít řece na očích

Omlouvám se..
* Musel’s
Mlčet v hodině křížů
* a chodit do dívčí školy
* s ortodoxně věřící učitelkou..
* Neboj..
* Vzrušení s cizinkou nebude

Víš jak se cítí její vězeň
zamilovaný do Panny Marie
stojící proti davu
z něhož cáká

Fáma! Skandál!

Učedník z kostela Nanebevzetí je
červený inkoust - gay!

Musí s Pánem na cesty!

Dodnes v mokru
nevím co lidem vadilo víc
zamilovaný do černovlásky.. vlastně do černovlásek
které o svém básníčkovi prohlásily
on je gay
aby ta jediná v povzdálí zmkla v koupelně
do kapek odevzdávající své rosy
utýrané lásky ve svém srdci?


Jsem bi a v tom je rozdíl!

Je-li pravda mečem
tne nitky nadějí?

Vkládá dívčiny do duší
a kámen zatíží životem
s nápisem věčného pokoje?

Moje vina

Ty i ty! Nachová tmavovlásko
odemkla bys odloučení
únikových komnat
s ornamenty květinových hesel

Dotýkala se hadů
V síňce pro dvě sudičky
léčila Kentaura na scestí
ačkoli Proxima halí tvář
- v žaláři spílá svému Bohu

Povídají o ní hvězdy
- Je posedlá.. Posedlá vesmírem! Nesmí ven!

Jenže Ona zná pravdu..

Proto ji chráním
ač slábnu den za dnem
Proto nenechám klesnout pírko na koberec
s nímž dívky jako ty i ty
začínají v patnácti a končí po třiceti

Bose na hedvábí
svítících jasnou červení lakovaných nehtíků
kontrastují takové kočky citem ostrých dominant

I dík
tvému pohledu
- vytuším co mlčíš - šlapu po tvé šedi v životě?
Ustoupím a ty?

Váháš nad sebou
v Nelíbím se

Nezapomeň vytuším
co mlčíš: Mohl bych se tvou sestrou.....


* Sedneš si?

Raději bych šel..

Možná se ti zdá - běžím
a možná už nemám kam utéct
Nežadoním o azyl slečno soucitná!

Tančíš letíš za světlem
Letíš tančíš než celá skončí na niti
obtočena pavoukem

* Čeká ráda na tap - tap
* štíhlí se v bocích
* a jíst nechutná

Hoříš v čokoládách nad svící
a chceš si vzít
tuláka ze smutna
Ovšem - něžně bičem viď?
Ať se sestra diví
kým jsi zkrocena
Ať se můžeš chlubit motýlům

* Chtěli se zeptat
* jak se jmenuješ?
* máš-li rodinu a děti

Odpoví tmavá červeň růže
kdo ti dal jméno?
Je anonymní květina z květin?

* Trny obojí
* Modrobolů řeč?
Moje vina

Tóny půvabů
nutily tě lhát pro naše mazlení?
Napínáš Amora?
Nesmím je strhnout s sebou

* nemáš tOuhu?
(trochu mi to očkuješ?)

žárlíš dívenkO
na přítisk šumOtů
z mrtvéhO mOře
prO setkání pOd stOlem

čajíku bys nechala kOflík s puntíky
a čekala na anděla

* Vždycky jsi chtěl trápit dvě slečny!
* Lovit v tyrkysovém kruhu

Ne! Ten obraz ti neukážu
co tvořím dnes je

Moje vina!

**

Každé jsem nemohl říct
Víš..
já jsem do toho spad!
Tap – Tap - Tap

Neprocházím se v parku
u sýkorky s housličkami
dumající nad počasím života
Ale

Hladím hadříčkem
ostří u prokletých studánek
v křišťálech slaných kalin
ponocuji ze svých obrazů
- mých dětí
Slyšíš - na jednom řvou rámy

Mazanice vzteku
- - - - - - - - Úplná destrukce všeho!

A když jsem byl s tebou byl jsem klidný
že jsi to ty, že jsi věrná
že nejste dvě!

* Neštěkej na mě! Nejsi pes!!

Jednou uvidíš to místo...

Dotkneš se

a v moment lesu
laně dají klid

to já budu mžít jen trochu
neboť uvěřím - liják nehledáš..

* Jak víš že nejsem ta druhá?
* Jak víš že nejsem sestra..

Uhýbáš? Prozradila ses!

Jenom ty
dýcháš na kresby poslů zimy
když přiznávám

Ano - skrytě obdivuji.. tvé malé dlaně
tvé zápěstí s jizvami od pout z řemínků pravé kůže

Tvé prstíky
čarují až do sebe vidíme
Vidíme do srdce:

* Poprvé?
V máji ztracených alejí
* se mé poezii ze skla
* hvězda nezaleskla

Nevím básnířko

budu-li dlouho usínat
na loži věčných ker

Ptát se na propast
v šarlatovém tanečníku
podobném tobě
a přeci jiné - drancující
dámě na rozpraskaném proutí
ženoucí noci do sopečné extáze
než tebe v sobě políbí jen líce solí
a z moří...

* Mlč! Je to příšerné!
* Chci romantiku a svádět

něžný boje!
Slunce
* v barvách noci


Jsi rozkvět mladí
a já? Vzdoruji hřbitovu
když jsem se oženil
se smrtí v závoji z kouře
když patřím samotě
vkládám do barev svá bledá prokletí
a do bleda nocí vrhám nože

až do krve bledý volám Bože!

* Je třeba nosit oběti?
Ale vnitřní.. svůdná bouře!
* Tak dost už! Dost! Dóóóst!

Nechci, nechci, nechci!
Hovořívám k levé ruce
* Ty jsi levák?

- neudrží štětce
tvá sestra o tom ví...

Kdysi? Říkaly mi
* Malíři? - básníčku..

Nevědí
Když v ústraní
křečovitě líbám cizí růži -
totální propustku do jiného světa
bojuji se svou pouštní rukou

Zas mě dostává
Ale slíbila - Vánoční přání
nerozpíjí
Nezlob ji před štědrým večerem
asi nepřijde..

L'vina


Kéž bych uprosil Pannu Marii
aby ti předala sluneční klíč

Nejsem hoden být jeho strážce
neboť mé světlo patří stínům

Já totiž prohrávám
každé nové ráno
a sníh v žilách pálí
moji bezmoc
že život Martinů na bílých koních
již vypršel