Není tomu tak?

Když to nejméně čekáme
příjde někdo,kdo nám všecko dá
když už v to nedoufáme
příjde někdo,kdo k nám citu má

Jako z pohádky,příběhy jsou ty naše
každý asi ví,co myslím tím
s ní zažiji radost,šprým
když jdu k ní,když jdu k nim
nejlépe se tak cítím

Když spolu ležíme,jsem šťastným člověkem
jsem rád,že k ní nejdu s převlekem
že vše dělám,jak to cítím
když jsem chtěl jít příště,tak už s kvítím

Ale také končí pohádky
né zle,né špatně,tak nekončí ale moje
jsem jak plevel plný zahrádky
vím,že moje city jsou i tvoje

Když nemůžete spolu být
jsou to muka,je to pech
to občas chci se i zabít
chci lézt po stovkách střech

Vyberu si nejvyšší
a pak udělám krok,a spadnu
to rozhodnutí nejtěžší
jako růže ,přec stejně zvadnu

Ted už pocit máte...že život nejde dál
že už smyslu není...že život se nezmění
ale ono to tak nebude,příjdou roky
příjdou lidé,příjdou dívky,příběhy jiné

Kdyby byla šance někdy víc,být s tebou
využiji každou z nich!nemusí jich být tisíc
chopím se jí určo správně,a pak zase bude smích
jen aby cit tu ještě byl,abych šance se chopil

Na srdci bude rýha,a tam to jméno
tam bude ten milovaný,tím jsem byl očarovaný
Vždycky budu myslet na tebe,zůstaneš tu na věky
jsem rád,že nebral jsem si převleky...