Je toho víc

Zas jinačí chci vidět svět
zas vidět rozkvétat třešnový květ
a běžet loukou omylů naboso
srdce mi tím vším už vyměklo na rosol..

Jsem ztracená v bouři a schovat se není kam
zas koukám z balkónu a před čím to utíkám?
Před tebou, před sebou před tmou i před ránem
a přitom mám být života svého pánem...

Lásko, mě ubývá sil i násilí
a ony básně už mockrát mne spasily
pomohly odlehčit klus tomu běžci v mně
rozsvítit svíčičku i v nejtemnější tmě
co ve mě zápolí už skoro rok
cestou tam běžím a zpátky je těžký krok
není to lehké a tíží to kamením
v překrásnou labut se zas jednou proměním
a už mě nepoznáš ani já tebe ne
mám tě furt v hlavě, ty mozkový alergene
a jak tě vyhnat ven, ze sna se probudit
až si to prožiješ, pak můžeš mě posoudit.
Ted mysli si třeba, že jsem prostě šílená
a máš třeba pravdu, jsem do lásky zblázněná.
Do lásky, co tiše spí v truhle už
kdo by to řek, tak se tež trochu vzmuž
sundej zas víko a vypust ji do nebe
a hlavně neboj, to není pro tebe....