Každá oprať jednou praskne

Kde skrýváš úsměvy?
Kde skrýváš smích?

Obočí v barvě černé duhy
se chvěje
blesky sršícími
z očí oblačných
které vraždí surově,
rvou myšlenky
na malé kousíčky
aby člověk
opět vstal z popela
a křikem oznámil
že začal zase den.
A sprška broků slov zbytečných
zabíjí krásu představ
ve kterých umírá
bílá sedmikráska
v zrudnutí krajů lístků svých.

Jen chladivá noc
opět vše přikrývá
a ve snech píseň rdousí.