ošplouchlá prdel

doba je jiná než před dvaceti lety
teď už neuvidíš to co tehdy
já se sotva narodil a pár let na to
vyrostli z nás hovada a každej trochu pije
drogy s námi, trochu grogy
kdo ví jak to vlastně dopadne
to ještě zatim nevim
ještě jsem nedopad
ještě pořád letim
a něžně ve světě křičim
že jsem pořád tady
každej z nás něco hledá,
zůstali jsme bez prizoru
jsme děti bez dozoru
nikdo z nás ještě pořád neví
co dělat dál
a co nám doba dá
aby se z toho člověk nezbláznil
jako když lidi
vyrovnaně působěj
doba už je jiná
už jim to nevěřim
tak mi necpěte
životní hrdost svýho dědy
na to nejsem zvědavej
a pocity cejtim
když každý ráno
vstávám s kocovinou
pocity marnosti když
nad skutky pláčeš
tomu se nikdy nevyrovná
pocit štěstí každý ráno
když cejtíš
to dobře známý lidský štěstí
co ti ošplouchne prdel tak, až svraštíš čelo a dál nemáš co říct, jen si utřít prdel