VÍTE CO MI MŮŽETE

***


Nemohu popsat fikci mé mysli
snad jenom praxe
s tělem se bratří
a v rozích každé strany
barva nabírá podzimní listí
z ospalých padlých v růžový sen
obavy strachu že bude den
řeším tak jednou dvakrát …

Týden je dlouhá štreka
zakopneš o člověka
zdání se mění v realitu
kohout jen zařve ráááno je ráno
balím svou svinutou siluetu
čekám na odjezd
no jo … ale kam … čekám
hlavou se řítí expresní vlak …

Tak jen tak mávám na pozdrav
brzdí já nechtěně nasedám
kolébán taktem pravidelnosti
zlostí usínám
někdo klepe na rameno
posnídám
káva cigarety rumsteak ala
řeším to pořád dookola …

… DRŽET MÍSTO.

***