Moji muži

Nebesa jsou dnes o mnoho lehčí
Asi jako vlasy
když mi vlají ve větru

Zdají se mi sny
co se nenaplní svou podstatou

Už vím
jak chutnají mé slzy
když si brečím do vany
I mé buňky
co sžírají sami sebe
/ne prý se tomu říká rakovina
Ať už ji mám či ne

Snad vidí moji muži víc
než jen tu schránku
co ze mě zbyla

Ten co mě miluje
a hladí víčka po probuzení

Ten co mi půjčuje své sako
abych neprochladla
když si odskočím na plese zakouřit

Ten co mě svádí úsměvy
a zná mé pochybnosti o sobě samé

I ten kterému podléhám
až mě to zabíjí

Už bych mohla
pořád chodit jen nahá

Zaklepat u dveří mých mužů
svést je
a pak opustit
bez vzkazu rtěnkou na zrcadle

Jen před nimi jsem
slabá i silná
zraněná i nezranitelná
živá i mrtvá

A moji muži mě vzkřísí