Veseloučký šedý mrak

Po nebi literovské barvy
proháněl se šedý mrak.
Chudák, byl tak sám,
nikdo ho neměl rád.
Všichni chtěli bílé mraky,
krásné, čisté, jemné.

Tak tedy náš mrak
už vůbec nic nepil.
A za nějakou dobu
byl z něho kabrňák.

Jenže už to nebyl on,
byl smutný a unavený.
Stal se z něj jen další klon.
Bez života, bez ducha.

A co nebe bez šedých mraků?
Ztratilo svoji jiskru.
Každý mrak nemůže být krásný,
ale bez nás šedých byste uschli! :D