Bez citu
vkládám se
do tvých dlaní
bez rozmyslu
nechávám
myšlenky své
plynout
ty vteřiny
kdy mám obnaženou duši
většinou mě
zraní
a pak ty chvíle
postrádají
smysl
a já se ptám
proč
pořád ještě
držím se svého cíle
tak moc
zarputile
když stačí
jen zavřít oči
až tma a světlo
v jedno se slijou
a když konečně
pod víčky mám
noc
nechat všechno
jen tak
nekonečně
plynout
...