bez lesa

za rachotu větru
v korunách osamoceného stromu
hrál si vítr s lístkem
posledním pozůstatkem
královského stromu
jenž vládl temnému hvozdu

osamoceně stojí tu
ztracen v minulosti věků
bez svých druhů
kde našel by si družku

lidé to tu vykáceli
svou zhoubu si tak způsobili
že les neuctívali
svou smrtí zaplatili

pozdě teď litovat
neměli přírodu naštvat
temná odměna nás čeká
za neúctu k pánu lesa