=Na ulici

~~~*~~~
Na rušné ulici těch zbohatlíků
sedává drobounká dívka na chodníku,
šaty má děravé,boty ze smetiště
nikdo ji nic nedá.
Snad až příště.
Ráda bude třeba na zahradě pomáhat
za kousek chleba,za šesták,
proč ji nikdo nechce?
A proč ji nikdo nemá rád?

Jen na smrt chorá stařenka
v chatrči čeká
můj Bože,
sama tu zůstanu,dívka se leká.
---Ta stařenka před lety
slyšela od řeky
z plachetky dětský pláč.
Jen zlaté srdíčko na krčku máš,
nač děťátko,nač?
Vzala si k sobě,jenom tak nakrátko
to malé,z plachetky děvčátko.
Sama jsi chudá jak kostelní myš
"proč srdíčko nevyměníš"?

Stařenka už neví kam srdíčko dala
tak z posledních sil chatrč prohledala,
našla ho v almaře,v dlani ho drží...
ta s kosou vzala ji,mrtvá teď leží.
Modlit se k Bohu?
Ne,ten už nepomůže
dívka ta natrhá aspoň plané růže.
Srdíčko vedle stařenky leží
v půli se rozevřelo.
Dívka jen kouká,o co tu běží?
Snad štěstí se obrátilo?

V srdíčku jména s obrázky
dívka má odpověď na svoje otázky,
v bohatém domě mě kdysi oplakali
teď by snad radostně ztracenou uvítali?
Včera mne hnali ode dveří
copak mi dnes v tom domě uvěří?
Snad jen ta paní v tom černém závoji
co koupila si ode mne fialek kytičku
a říká jak stále myslí na svoji
před mnoha lety ztracenou holčičku.

A povzdechne si,ten kdo rád neměl
děvčátko mi vzal
snad by ji za pár zlatek prodal,
dostal však strach,řeku chtěl přebrodit
divoký proud to nechtěl dovolit.
Z řeky pak vytáhli plášť,klobouk,povijan
byl od mé malé.Vzpomínám.
Dívka ji ukáže to zlaté srdíčko
to bude patřit vám.
A ona povídá,ty moje holčičko,
znamínko na tvé tvářičce poznávám.

Z té chudé žebračky je teď vzácná paní
a ta má s chudáky slitování...
to bylo možná,kdysi,snad
tak v osmnáctém století
teď už takové příběhy neletí.

~*~~~*~~~*~~~*~~~*~