Řeka života

Když život nemá žádný směr,
jako řeka v jarním tání,
ty v ní plaveš, chytáš se ker,
ale kam teče, nemáš zdání.

Sleduješ vše okolo, dění na břehu,
přemýšlíš, kde svůj přístav teď máš,
hledáš pointu v životním příběhu,
když dravým proudem se unášet dáš.

Proud života žene tě pořád jen dál,
bez šance doplavat na pevnou zem,
vzpomínáš, když život krásný se zdál,
a ty snažil ses jít jen za svým snem.

Pak potkal jsi na cestě zamrzlou řeku,
pomalu přecházels na druhý břeh,
když praskl led, tak v posledním skřeku,
dokázals už jenom, zadržet dech.

V té chvíli život začal řídit se sám,
bez úspěchu snažíš se zakotvit zas,
čekáš, kdy uvidíš záchranný prám,
ale mezitím pořád ti ubíhá čas.

Přestáváš bojovat, pomalu slábneš,
plaveš dál s proudem, šetříš svých sil,
a i když občas na samé dno sáhneš,
snažíš se, aby ses neutopil.