Ráno

Nesnáším rána,
kdy se budím se slzami v očích
Pomalu neznáš ani ten důvod
A pak se probudíš
A pak si vzpomeneš
Bude to jako přílivová vlna
Smete tě to z povrchu
Uvnitř jen nekonečná tíseň
A neschopná slabost tomu vzdorovat
Nejde s tím bojovat
Noc ztlumí tento nářek
Dá klid mým snům
Pak se zase probudím...