Zrození..

Botticelliho mušli jsem našel
se šlépějemi
mokrými ještě, písek zanášel
je, divné je mi

kdepak je Venuše, ve větru slyším
na břehu moře
šum jejích vlasů vlastný žen říším
jež halí spoře

vzpřímené tělo s pažemi křížem
přes vnější ženství
doprostřed jeviště pohled zamířen
míjí ve větvích

stromořadí vzruch nepříliš zjevný
vánek to není
najít kde skryt je motýl barevný
bude umění

kolem půlnoci, když Venuše má
nejhlubší spánek
unese ji k nebi, dva stíny v tmách
prozradí vánek

planeta zrudlá azylem bude
dvou těl v objetí
jako hvězd polibků počet rty rudé
znají zpaměti