Pomalu opona klesá

Pomalu opona klesá a Ty v klidu spíš.
Tvé sny letí čím dál výš.
Kolikrát jsi chtěl člověkem být,
nálepku blázna táhneš jak červenou nit.

S osudem chtěl si se rvát,
jít svou cestou,
vítr tě zavál na rozcestnou.

Jen pojď za mnou, já jsem směr.
Za sladkou oponou shnilé jablko s přílohou.
Lákaly cesty neznámé,
musel si jít dál,
každá nechala na tobě šrám.

Miloval si krásu i silné slovo,
hlazení po rukou, ve snu býti útěchou.

Na samém konci pravíš:
"Jsem člověk co má lidi rád a z jejich radosti chci se smát.
Být jim na blízku je mým snem,
odměnou bude slib,
nezapomenem."