Nesčetněkrát

Už ani nesečtu, kolikrát to bylo
kolikrát tvé srdce o mé úsměvem zavadilo....

Už nespočítám ani snad
kolikrát jsi mě měl vlastně rád
a těch pár pohledů a pár vět bez ohledů
jak řekl sis- zlomit srdce pořád přece dovedu....

Umíš to nejlíp, mistře v oboru
city ted ukrývám v zamčeném trezoru
a klíček dám jen tomu, kdo na líčku
má pro mě úsměv a v duši něžnou básničku,
co rýmuje se s mojí duší
a ostatní jsou pro mě hluší...

Ti, stejně jak ty, se snažit mohou
co umí, co to dá
a stejně jim neleží u nohou
žádná a už vůbec neee já
znám svoji cenu a vím,
že pro někoho jsem já prostě tím,
co hledá, a pokud najde
běda
to bude na světě blahostně
a smích přehluší kdejaký žalozpěv
budeme dva- na lásku, pravdu, na vše
a jednoho dne budou velká dramata naše.
příběhy o nás a pro lidi
svět zase růžovými brýlemi uvidí
ty budeš nosit mou dlan v srdci navěky
chci, at má odvahu jak lovec pravěký
a očích má ohníčky a na rtech perly
a je teda lepší artuš či merlin?...