Rak.o.Vina

Přichází potichu, neslyšena, neviděna,
příchází a s ní velká života proměna.
Z bílé náhle černá se stává,
naděje se v malých kapkách nemocnému podává.

Přichází potichu, ani o tom nevíme,
nikdy se tolik ničeho neděsíme.
Pláč, beznaděj, nevíme co bude dál,
každý by to nejraději hned vzdal.

Bolest i hrdost, chvíli boj a chvíli slabost,
pocity, jak na horské dráze, především zlost.
Neslyšný příchod, o to tíživěji odchází,
kolikrát tak málo k vítězství schází.

Sedíš s pláčem, bojíš se, co další minuty,
léky bereme, bojíme se, ať se dožijeme spotřební lhůty.
Sedíme,nevíme,co dál,snažíme se najít naději,
někdy máme pocit, že se ztrácíme v ději.

Do srdce nože bodají zprávu zlou,
jen tak se potácíme beznadějnou tmou.
Je těžké si přiznat, že nás postihla rakovina,
pomůže snad naděje a víra, ne sklenice vína.

Ale tma tady bude pořád,
ta nemoc snad nemá žádný jízdný řád.
Přijede a odjede si, jak jí napadne,
modlíme se, ať to dobře dopadne.

Zoufalství bolí, ničí, to snad nemůže být skutečnost,
možná, že mi pomůže lhostejnost.
Modlení, víra, doktoři, co vlastně může pomoci,
nechci, aby mě měla ve své moci.

Tma, v ní křik a pláč,
rakovina je dlouhodobý spáč.
Nechci, aby se probudila, spi sladce dál,
když je náhle tady, snad se mi ďábel smál.

Není nic jiného než nájemný vrah,
náhle vidíš, co znamená všech snů krach.
Mučení těla, týrání duše,
napíná všechny své kuše.

Střílí své šípy do tvého těla,
nikdy jsi tohle zažít nechtěla.
Bolest jehly, bolest trápení,
třeba je to jen sen, jen bludné soužení.

Ráno se třeba probudím a.....budu ZDRAVÁ!!!


"Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo. " THOMAS FULLER