Srdce ledové....

Chladí a pálí po duši,
kluše a občas se zastaví
co se ve mě odehrává, netuší
říká si- ona se zotaví...

To ticho, zima, trápení
to je to, čím za lásku mě odmění
ten, co měl mě tenkrát v hlavě
a ted najednou se chová tak mravně....

Nevidí mé obrazy, co v hlavě tiše visí
neví, jak samota mě v noci krutě dusí
jak ráno jedovatě mrazí vzpomínkou
pusy ukrývá za neprůstřelnou vitrínkou....

Už ani nepoznám, zda to ještě bolí
nebo už je to zvyk, realita, cokoli
trvá to už dlouhou dobu a pořád dál
a nemůžu říct ani, že ten rok za to stál....