Dotek smrti

Cítím tvou tichou přítomnost,
jsi můj nejočekávanější host,
vycítila jsi mé utrpení?
Tak zařiď, ať se to změní.

Vím, že jiní by ti vzdorovali,
zoufale by se s tebou prali,
však já bojovat nebudu,
poddám se svému osudu.

Dlouho jsem na tebe čekala,
vždyť kolikrát jsem tě volala!
Konečně jsi mě vyslyšela,
tak zmocni se, prosím, mého těla.

Kdepak já se tě nebojím
a pokorně svoji šíji skloním,
ne, nechystám se k útěku,
poddám se tvým chladným dotekům.

Tak polib mě s něžnou krutostí,
já oddám se ti s radostí,
tak stiskni mé srdce, ať nebije víc,
už nechci cítit vůbec nic!