NARUBY

Je jedno kým jsi, je jedno s kým máš tu čest,
na jedno pamatuj a jedno věz.
Slova i věty skousni (jak pes) a nedopověz.
Častokrát bývá to lest.

Co dělat, když hrana ti vyzvání?
Děkovat Bohu za poznání.

Pro tajemství si odskoč do trafiky
a rovnou tam kup i listí a fíky.
Jen se, prosím, nepusť nad propastí,
vždyť rozhod jsi se sloužit vlasti.

A co si vezmeš do hrobu,
nepozná světa porobu.

Tak věz,
že nenosí se čest!
Lidé ctí jen lež,
když staví v Babylonu věž.

Na očích ční jim velká clona,
jsem taky dcerou Baby-klona.

Na odpověď si přijdi sám.
Jen Bůh je jediné, co mám.
Uzamčena jsem jako v hrobě,
robě, co brojí proti zlobě.

Mám sto-chutí, vše nechat být,
rozběhnout se a začít žít!

Tak věrnost navěky mi slib
a věř i ty, že bude líp,
i když jsi mi nechtěl uvěřit.

Kráčím cestou k Vám i zpět
a nespoléhám na paměť.

Kdo zná mě, možná uvěří,
že Kristus chleba večeří.
Místo vína si dává vodu,
kašle na nejnovější módu
(a občas kleje na záchodu).

Bílé pírko holubí,
zlo v zárodku zlomí, zahubí.

Otruby nebo potrubí?
NARUBY