Výhled z okna duše

a zase tři hodiny spánku,
ty poloprázdné sny
a prázdné hlavy,
ty pusté myšlenky
a chtíče,
jež rozdírají tělo,
jako klíče
od naplněných touhou srdcí.

drásává bolest hryže spánky,
svou váhou tíží
jako tanky
za války.
druhé světové.

a slza
jako sníh
skapává po řasách
a po tvářích
si kříží cestu,
leč neuniknou
svému trestu -
být osušeny v peřinách.

a skřeky vyjíc
jako vlčice,
jež bloudí lesním tichem
sama,
a s krinolínou
jako dáma
si lížu rány se solí.