....

Z nám jednu krásnou ves jménem Pamětník,
kde jsem si jízdou na kole vyvrknula kotník.
Babča mi povídá,než se vdáš tak se ti to zahojí,
možná si myslí,že mě to díky tomu přebolí?

A tak zahojil ses mi ty můj kotníčku,
a já si to štráduji v zimě s Chlumce do Pamětníku při
měsíčku.

Pod kůží mám nejspíš,tak dvě promile
ale hned se mi jde vesele.

Vzala jsem to zkratkou podél řeky,
cestou mě doprovázely nějaké zvířecí skřeky.
U mostů jsem se zastavila,
kde si najednou se osoba,tam vynořila.
Tak jsem jí požádala,aby mi cigaretu připálila.

Koukla jsem se na ní dosti z blízka,
a hle byla to naše toulavá Janička:-)

Tak jsme spolu došly do naší malé obecní hospody
kde celá ves tančila,pila a měla vepřové hody.
Popíjeli jsme tam vínečko a bylo mě příjemné teplíčko.

A tak jak čas začal plynout,uznala jsem že mám dost a je čas se co nejrychleji zdejchnout.
Došla jsem k naší chaloupce
a v hlavě jsem měla podivné erupce.

Před brankou se mi to sklouzlo na ledu,
V hlavě mi proběhlo:"Ty vole já už se snad ani nezvednu":-)

No nabila jsem si pěkně koleno a babča na mě vřeštěla z dálky:"Ty jsi to Lucko,ale poleno:-)