Zátoka věčného snění

Jak rád bych z tvých dlaní pil
ale den se v růži již skryl
Touha po tom vlasy tvé hladit
možná měl bych se zchladit

Nocí teď bloudím dál
cítím se jako král
jako král psanců
jako jeden z největších štvanců

Stal se ze mě ODPADLÍK
jen smutek ve tváři se zrcadlí
Chybí mi pouto
pouto jedinečné

na tomhle světě nic není vyjímečné
Nic není dokonalé
člověk touží po vnější kráse neskonalé
a neví že hlavní je krása uvnitř

Už zbývá mi málo dnů
odebírám se do zátoky snů
Do místa věčného snění
když místo v tomhle světě pro mě není

Jdu si zdát ten nejhezčí sen
kde hlavní je
že TY jsi v něm...