Pláč, smutek a žal

Pláču, protože vím, že nevinní umírají,
pláču, protože malé děti bez táty hračky svírají.
Pláču a přes slzy nevidím, kde se štěstí nachází,
pláču a tma do mého srdce pomalu vchází.

Pláču a zima pomalu mrazem ničí nahnědlé listy,
pláču, vím, že nepatřím mezi optimisty.
Pláču, když slyším o zemětřesení a jsem bezmocná,
pláču, když vím, že naše země je hříchem nemocná.

Pláču a nebe taky pláče a pak jsou záplavy,
pláču, když vidím zabíjení sopečné lávy.
Pláču a někdy ani nevím proč, tolik neštěstí a bolu,
pláču, když rodiny nemohou být spolu.

Pláču, když slyším, jak bezohledný řidič srazil dítě,
pláču, když mi rybáři strachu hází na srdce sítě.
Pláču, jenom pořád pláču, těžko najít smích,
pláču, když vím, že do mého srdce napadnul sníh.

Pláču, když vidím rakve mladých lidí,
pláču, když někdo po něčím štěstí slídí.
Pláču, když vím, že se lidé pro peníze zabíjí,
pláču, když někdo mého ducha ubíjí.

Nechci už plakat dál a jen se bát,
nechci plakat a někomu svou hrdost dát.
Nechci plakat, ale vím že takový už je svět,
nechci plakat, musí mě rozveselit třeba krásný květ.

Nechci plakat, tragédie stejně nezměním,
nechci plakat, žal v radost brzy proměním.
Nechci plakat, zbytečné trápit se, co změnit možné není,
nechci a ani už nemůžu plakat, chci žít, žádné snění.

Tak neplač a vzchop se!