JÁ JSEM VLNA NEJISTOT!

Vzdouvá se řeka,
stále si zoufá,
asi se vzteká,
že souš si troufá.

Zaplaví suchá místa,
rozčeří stojaté vody,
je si tak troufale jistá,
že uvězní bez dechu - bez svobody.

Třeba se zbláznila,
zatočí dlouhou peřejí,
živého nevrátila,
nikoho, kdo jí nevěřil.

Bez nadechnutí pojala
do sebe všechen život,
krutým šumem zvolala:

JÁ JSEM VLNA NEJISTOT!

Utápí nejistoty v divých vlnách,
nechává odplavat nečisté skutky,
utápěla svou vinu v slzách,
nechávala odejít bez propustky.

Všechny, kteří jí lhali,
nenáviděli ji a vířili její břehy,
ti všichni se teď mrtví válí
na dnech vod - leč měla je za špehy.


A čím si byla jistá....?

VODA BUDE ČISTÁ!


...od nejistých otázek a odpovědí...


Kdo ovšem bude chodit ke zpovědi,(?)
když v dnešním světě plave tolik špíny,
a duše v těle hříšníka vrhá dlouhé stíny...