Múza

Kam zase odcházíš, ó hrůzo!
Neopouštěj mě, má milovaná Múzo!
Nenech mě samotnou svému osudu,
co si jen počnu, co dělat budu?

Odchází a už se nenavrací,
spolu s ní se i má inspirace ztrácí,
svět opět se halí do odstínů šedi,
smutek mě zastírá, oči otupěle hledí.

Já pero držím v ruce, však nevím co psát,
modlím se jen za její brzký návrat,
věřím, že jen na chvíli mi sbohem dala,
když nemohu psát – jako by má duše umírala.