Ještě jednou....

Ještě jednou ti říct, že toho s tebou bylo víc
A že ani nevím ,proč už nezbylo nic
A ani vzpomínky, jen rána na srdci
Jen malá jiskra štěstí uvězněná v kleci
Kterou kdosi kdesi hasí vodou z hadice
Kterou kdysi rozrážela city naložená pramice…

A ani nechci, at to třeba někdy čteš
Prostě jsi chtěl odejít, tak tedy běž
Ale nezapomen, že písničku společnou
Jednoho dne naše srdce měla, vzpomínáš?
A ted, jako když je od sebe rozetnou
A už nevíš, a třeba ji právě pospoucháš…

Těch hezkých dní bylo víc než drobností
Co něžně přepraly ty lapené těžkosti
A přesto zbořily domeček z karet
pár karet sebraly a už je nevrátí zpět
jak ovšem zaplácat to cituprázdno
co sídlí mi v srdci a nepustí tam krásno…

osud, ten lump jeden chtěl jinak než já
a podle něj třeba nemusí být na vše dva
a trochu to pálí jako slzy v očích znavených
co nevzpamatují se nikdy ze zraněních
co způsobuje samota, co zuby hlasně klokotá
a dává pocit, že svět je někdy těžká lopota…

Už zapomínám a z paměti mi mizí docela
jak zpíval jsi mi kdysi, když láska naše hořela
a je mi zas hezky, at chceš to nebo ne
prostě žít i ve snech pár kusů života jde....