TMA

Tma rozpustila svoje sametové vlasy na baldachýnový polštář. Venku se pomalu stmívá. Pomalu vychází měsíc a
hvězdy na nebi....svítí svým mdlím světlem, pomalu začínají zářit jasněji až nakonec stejně pohasnou.

Pohasnou jako pohasne jednou vše živé....
Tma je však i příjemná..... netrvá věčně, zmizí jako mávnutím kouzelného proutku, dokáže ukrýt spoustu věcí,
schová emoce i negace.