23:23:2?

Trávila čas v blázinci
jako psycholožka,
povídala si s lidmi,
kteří mluvili jako náměsíční,
snažila se vcítit do jejich duší,
do jejich stavů bizarní psychiky,
i když nevěděla, jak dlouho je to bezpečné...

Někteří byli zvláštní jenom okrajově,
a z jiných měla takový strach,
že v hloubi vědomí věděla, že kdyby
opustili zdi léčebny, mnozí
by nepřežili a někteří by sami
dokázali druhému ublížit,
k hrůznému činu by neměli vůbec daleko...

Jejím případem byl Andy,
byl to "číselňák"
jak si sám říkal,
na papírky si psal časy,
když se díval na digitální hodinky,
které dostal od rodičů,
kteří nedávno zemřeli,
ale nechovali vůči němu nenávist,
jenom je trápil..."ten třetí čas s otazníkem"

Psycholožka Kat Ewersová
měla opět sezení s mladým počtářem Andym,
jednou jí nakreslil bednu
a zeptal se, co si myslí, že je uvnitř...

Samozřejmě tam byla čísla,
spousta čísel,
dával je do spojitostí
s matematickými hříčkami,
hrál si jako budoucí génius,
ale Kat pořád trápil "ten třetí čas"

Andy jí toho osudného dne vysvětlil:

"Moji rodiče zemřeli,
vím to, tajíte to přede mnou
dva dny, deset hodin a třináct minut"

Kat Ewersová hleděla s ústy dokořán.

"Andy...Andy, jak jsi na to přišel?"

Nevycházela z údivu...a strachu, obav, bůhvíčeho dalšího...

"Myslíte to s tou autonehodou
nebo s tím časem?"

Andy se napýřil...

"Jsem možná blbej číselňák,
ale bylo mi to hned jasný,
nemluvili jste o nich...
dlouho jste mlčeli o mý mámě s tátou..."

v očích měl slzy

"Víte já mám dar, jsem čísleňák.."
zatvrzele si za tím stál

"Andy..já.."

Ne, VY ne, to JÁ"

"Třetí čas je časem vteřin"
řekl tehdy - a bylo to docela jasné

ten den odešel se sezení
se zlomeným srdcem....

O týden později,
když se Ewersová
přehrabovala v papírech
narazila na tři čísla,
jedno mělo otazník...

"Andy co znamená - 23:23:2? (?)"

a číselňák Andy jí to tehdy vysvětlil

"Ve 23 hodin 23 minut zahynuli moji rodiče"
poslední číslo udává počet mrtvých,
tedy to, že zemřela moje matka s otcem
a ten otazník jsem já,

tedy, co bude se mnou, slečno Ewersová?"


A Katy Ewersová se poprvé za deset let
své praxe strašně rozplakala a objala Andyho
jako by to bylo její vlastní bezradné dítě.