Tvůj vlastní Kudykam

Procházíš se po laně
A toužíc po záchraně
Tváříš se bezbranně

Jsi skutečným obrazem
„Prince Chuďase“
V podobě chrabré, i provinilé,
Když bojíš se pádu až těsně před nárazem

V touze po pravdě
Svého vlastního Kudykamu
Máš křídla namočená
Před příchodem hurikánu
Změny, co byla možná předem natočená

Chodíš tam a zpět
A modlíš se za náhled
Do zítřejšího místa řady číslo pět

Zatím ještě držíš směr
I nad propastí poloprázdna
A čekáš na ten správný poloměr,
Když doufáš, že Tvůj amor
Tě konečně vyslyšel

Snad ještě počkáš
Na tu chvíli
Skrytou v jedné kratochvíli
Bájného „penzionu Svět“